Listopad 2010

Havraspár

20. listopadu 2010 v 12:59 | Amy Ametist

Spol. miestnosť:


Vstúpiť





Havraspár:

0b


Zoznam:

nik


 Referáty:

žiadny


  Domáce úlohy:

mail laura1999@centrum.sk

Zmijozel

20. listopadu 2010 v 12:57 | Amy Ametist

 Spol. miestnosť:


Vstúpiť



Zmijozel:

0b


Zoznam:

Laila Taylor

Victoria Dark

Elle Voltury

Lili Hebiltnová



 Referáty:

žiadny


  Domáce úlohy:

mail laura1999@centrum.sk

Lietanie 1.ročník

20. listopadu 2010 v 12:52 | Amy Ametist

1. kapitola

Zed máte základní body jak létat:
- natáhnout ruku a řáct hop (pokud je koště daleko tak scio, ale o tom až později)
- nasednout a přát si vzlítnout
- nakláníte do stran podle toho, kam chcete letět
- když chcete letět dolů, špičku koštěte nakolníte dolů, když nahoru nakloníte špičku nahoru
- když chcete zrychlit, nakloníte se dopředu
- když chcete zpomalit, lehce se zakloníte (podle toho jak pomalu chcete jet)
- když chcete zastavit, zakloníte se o něco víc (prudce podle toho, jak rychle chcete zastvit)

2. kapitola

Zde jsou pravidla na školách i ve světě. Všichni se jimi musí řídit!
Na škole i ve světě:
- musíte dokončit 1. ročník lítání, aby jste mohli volně lítat (dostanete létací průkaz a pak můžete lítat
- nesmíte nikomu při letu ublížit
Ve světě:
- nesmíte lítat před mudli
Na škole:
- nesmíte létat uvnitř budovy
- nesmíte na koštěti opustit prostory školy (bez povolení nesmíte opustit prostory školy ani bez koštěte)

3. kapitola

Famfrpál je výborná hra (POZOR: Bude to něco úplmně jiného, než to znáte z knížek a filmů Harry Potter).
Všeobecně:
Hrají všechny koleje najednou
Dohodneme se na jednom dnu, zhruba ve stejný čas, kdy se hra odehraje
Kažý tým bude mít náhradníka, pokud se nějaký "hlavní hráč" nedostaví, bude hrát náhradník, pokud by nemohl "hlavní hráč" se dostavit a věděl by to předem, řekne to. Pokud by nemohl ani náhradník najde se někdo jiný. Pokud se to neřekne předem a ani jeden z nich nedorazí, tým ztratí body za určitou disciplínu. Jednen kouzelník může být v týmu jenom na určitém oboru.
Famfrpál se zkládá:
1.) Vědomosti (1 kouzelník)
2.) Rychlé řešení problémových situací (1 kozelník)
Vědomosti:
Budu dávat různé otázky (pro každý tým jiné podle ročníku danného kouzelníka). Do určité doby budete muset odpovědět. Budou se přidělovat body.
Rychlé řešení problémových situací:
Napíšu nějakou situaci. Vaším úkolem bude, napsat, to co by jste udělali. Podle uvážení se vám přidělí body.

Elixíry 1. ročník

20. listopadu 2010 v 12:51 | Amy Ametist
Amortencia : najmocnejší elixír lásky na svete (človeku vonia podľa toho čo má rád)
Dúšok živej smrti : mimoriadne silný uspávací elixír
Dúšok nenávisti : spôsobuje nenávisť
Elixír na liečenie vredov : lieči vredy
Elixír štikútania : spôsobuje štikútanie
Elixír života : výroba je možná len s Kameňom mudrcov
Eufória : spôsobuje nepredstaviteľnú eufóriu
Felix Felicis : nápoj šťastia
Kostro-rast : používa sa na vytvorenie chýbajúcich kostí v tele
Mätúci roztok : používa sa na pomätenie človeka
Nadúvací roztok : zväčšenie objemu, nadúvanie žalúdka
Nápoj lásky : zamiluje sa do vás človek, ktorý vypije vami vyrobený nápoj
Odhaľovač : odhalí neviditeľné nápisy
Odvar z Mandragory : používa sa na oživenie skamenených
Odvar Všehodžúsu : na určitý čas spôsobuje zmenu na kohokoľvek, nesmie sa používať na zmenu na zvieratá
Potkanie Tonikum : liečebný nápoj pre potkany
Protivlkolačí elixír : pri premene človeka na vlkolaka si človek zanechá ľudský rozum
Rujovníkový elixír : vylieči menšie zranenia
Spľasnutý elixír : protiliek na nadúvací roztok alebo na zmenšenie objemu
Uspávací elixír : na uspávanie
Veritaserum : elixír pravdy
Zmenšovací roztok : zmenšenie
Životabudič : proti nádche

Kúzelné tvory 1. ročník

20. listopadu 2010 v 12:50 | Amy Ametist

1. O autorovi

Newton ("Mlok") Artemis Fido Scamander se narodil roku 1897. K zájmu o bájeslovná zvířata ho vedla jeho matka, která byla nadšenou chovatelkou ušlechtilých hipogryffů. Po absolvování školy čar a kouzel v Bradavicích nastoupil pan Scamander na ministerstvo do odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Po dvou letech strávených v oddělení pro relokaci domácích skřítků, letech, které sám popisoval jako "neuvěřitelně nudná", byl přeložen do divize zvířat, kde mu fenomenální znalosti bizarních kouzelných tvorů zajistily rychlý služební postup.
Jako prakticky jediný a výhradní autor Rejstříku vlkodlaků, vydaného roku 1947, tvrdil, že nejpyšnější je na to, že se mu podařilo prosadit zákaz experimentálního křížení, který byl uzákoněn roku 1965 a který na území Británie dokonale znemožňuje vyšlechtění nových nezkrotitelných oblud.
Práce, kterou pan Scamander vykonával při Ústavu pro výzkum a kontrolu draků, ho vedla k mnoha výzkumným cestám do zahraničí, při nichž shromáždil informace pro svůj celosvětově proslulý bestseller "Fantastická zvířata a kde je najít", který vychází dnes už ve svém výročním, stém, vydání.
Mlok Scamander je nositelem Merlinova řádu druhého stupně, který dostal za své služby při studiu kouzelných zvířat, tedy magiozoologie. Po ukončení aktivní kariéry trávil čas v Dorsetu s manželkou Porpentinou a ochočenými maguáry. Newton "Mlok" Scamander se dožil 112 let a zemřel v roce 2009. Jeho práce však žije dál a s ní i on.

2. Předmluva

Když jsem byla požádána, abych napsala předmluvu k výročnímu, stému, vydání slavné knihy "Fantastická zvířata a kde je najít", byla jsem nanejvýše potěšena a poctěna. Taková možnost se naskytla jen několika málo kouzelníkům, včetně například slavného Albuse Brumbála, jehož předmluva se v knize udržela po mnoho dalších vydání.
Kniha "Fantastická zvířata a kde je najít" je, i přes svůj pokročilý věk, stále ještě jedním z nejlepších úvodů do péče o kouzelné tvory, což přinejmenším dokazuje i to, že za dobu své existence došla v Británii už k tomuto nepochybně obdivuhodnému počtu vydání a že je oficiální učebnicí péče o kouzelné tvory v mnoha kouzelnických školách po celém světě.
Jsem za to ráda, protože díky tomu i nová generace může zažít ty úžasné pocity, které ve Vás vzbuzuje listování v této knize. Pocity průzkumníka v dalekých krajích, objevujících nové, neznámé a záhadné tvory. Vyloženě vás to nutí vyběhnout do nejbližšího lesa a začít pátrat.
A tak je to správně. Magiozoologie je nádherný a dobrodružný obor, který si zaslouží zájem. A tato kniha ho rozhodně ve studentech vzbuzuje. Tímto vzdávám hold památce Mloka Scamandera a přeji Fantastickým tvorům ještě alespoň jednu další stovku vydání.
Elbe Vrannisová
Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, lovkyně a krotitelka.


3. O tvorech

Toto dílo Mloka Scamandera je úvodem do studia péče o kouzelné tvory. V seznamu jednotlivých tvorů najdete kouzelné tvory běžné, jakož i vzácné, ale významné, a také několik velice zvláštních, které autor vybral z nepřeberného množství nových druhů, které na svých cestách poznal.
Tvorové jsou seřazení dle abecedy a každému tvorovy je přiřazeno označení v podobě jednoho až pěti "X" (seznam uveden níže), podle jejich nebezpečnosti (případně jiné význačnosti, například vzácnosti, či svébytnosti u národů, které odmítly nechat si uznat statut osoby, jako jsou například kentaurové).
O problematice dělení kouzelných tvorů, definice termínu zvíře, či problému ukrývání kouzelných tvorů bude hovořeno v jiných publikacích, nebo na hodinách Péče o kouzelné tvory.
Seznam tvorů:
Akromatnule XXXXX
Auguron XX
Bazilišek XXXXX
Běhnice XXX
Blátoplaz XXX
Blikač XX
Bodloš XXX
Bubák XXX
Bublinatka XXX
Černovřes X
Čmelotrysk XXX
Dlaždičoun XXX
Draci XXXXX
Drsnochvost XXX
Duhovec XXX
Dvoubřitník XXX
Fénix XXXX
Ghúl XXX
Gryf XXXX
Hafoň XXX
Hastrmanec XXXX
Hipogryf XXX
Hipokampus XXX
Hrabák XXX
Hrboun XXX
Huňáč XX
Chiméra XXXXX
Jednorožec XXXX
Jedomet XXX
Jehlanka XXX
Karkulinka XXX
Kentaur XXXX
Kluběnka XX
Kůrolez XX
Leprikón XXX
Lesní mužíček XXXX
Maguár XXX
Mantichora XXXXX
Mečoroh XXXX
Měsíčník XX
Mizenka XXXX
Mořský had XXX
Mozkomor XXXXX
Nundu XXXXX
Obroun XXXX
Ohňový krab XXX
Okamie XXXX
Okřídlený kůň (XX - XXXX)
Pastelníček XXX
Pětinoh XXXXX
Pogrebin XXX
Polovid XXXX
Popelec XXX
Ramora XX
Rotulice XXX
Runovec XXXX
Salamandr XXX
Sfinga XXXX
Smrtiplášť XXXXX
Svrček XXX
Šotek XX
Tlustobřich XX
Tlustočerv X
Troll XXXX
Trpaslík XX
Třaskavec XXXX
Tůňodav XXXX
Víla XX
Vlkodlak XXXXX
Vodní lid XXXX
Všudylezka XX
Yetti XXXX
Zlatonoska XXXX
Zmíráček XX


Akromatnule

Akromantule (Acromantula) je nestvůrný osmioký pavouk, který je schopen lidské řeči. Pochází z Bornea, kde obývá oblasti neprůstupné džungle. K jeho charakteristickým znakům patří husté černé chlupy, jež pokrývají celé jeho tělo, velké rozpětí nohou, které v některých případech dosahuje až patnácti stop, klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají, je-li akromantule vzrušená nebo rozzuřená a jedovatý sekret. Akromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Na zemi splétá pavučiny kopulovitého tvaru. Samičky jsou větší než samečci a jsou schopny naklást najednou až sto vajec; ta jsou měkká a bílá a dosahují velikosti plážových nafukovacích míčů. Mláďata se z vajec vyklubou po šesti až osmi týdnech. Vejce akromantule jsou odborem pro dohled nad kouzelnickými tvory zařazena do kategorie A neobchodovatelného zboží, což znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá přísnými pokutami.
Podle oficiálního názoru vyšlechtili tohoto tvora kouzelníci, pravděpodobně za účelem ochrany svých obydlí či skrytých pokladů, jak k tomu s kouzelně vytvořenými obludami často bývá. Navzdory své téměř lidské inteligenci je akromantule nevycvičitelná a pro kouzelníky i mudly představuje velké nebezpečí.
Pověsti o tom, že byla založena kolonie akromantulí ve Skotsku, zůstávají neověřené.

Auguron

Auguron (Augurey) žije v Británii a Irsku, přestože ho někdy lze najít i jinde v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který poněkud připomíná malého podvyživeného supa. Je nesmírně plachý, hnízdí v pichlavých a trnitých keřích, živí se velkými druhy hmyzu a vílami, létá pouze za hustého deště a jinak zůstává ukryt ve svém hnízdě ve tvaru slzy.
Auguron vydává charakteristické hluboké rozechvělé houkání, které se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Kouzelníci se hnízdům auguronů vyhýbali ze strachu, aby nezaslechli to srdceryvné volání, a předpokládá se, že nejeden kouzelník podlehl srdeční mrtvici , když míjel trnitý keř a zaslechl nářek neviděného augurona. Později se však díky trpělivému průzkumu zjistilo, že auguron svým zpěvem pouze oznamuje příchod deště. Od té doby jsou auguroni v módě jako domácí prostředek předpovídání počasí, mnozí kouzelníci ovšem těžko snášejí jeho prakticky nepřetržité kvílení během zimních měsíců. Jako brky na psaní jsou pera auguronů nepoužitelná, protože odpuzují inkoust.

Bazilišek

Prvního baziliška (Basilisk), o němž se zmiňují oficiální záznamy, vypěstoval Herpo Prohnilý, řecký černokněžník a hadí jazyk,který po dlouhém experimentování zjistil, že vysedí-li ropucha slepičí vejce, vylíhne se z něj obrovský plaz s neobyčejně nebezpečnými schopnostmi.
Bazilišek je zářivě zelený plaz, který dorůstá délky až padesáti stop. Samec má na hlavě šarlatový chochol. Má mimořádně jedovaté zuby, jeho nejnebezpečnější útočnou zbraní je však pohled jeho velkých žlutých očí. Každého, kdo do nich přímo pohlédne, čeká okamžitá smrt.
Má-li dostatek potravy (bazilišek je schopen pozřít jakéhokoli savce, ptáka i většinu hadů), může se dožít skutečně úctyhodného věku. Bazilišek Herpa Prohnilého žil údajně téměř devět set let.
Pěstování bazilišků bylo prohlášeno za nezákonné už ve středověku, přestože v praxi se snadno tají - přijde-li kontrola z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, stačí prostě slepičí vejce vytáhnout zpod ropuchy. Protože však bazilišky nedokáže ovládat nikdo kromě hadích jazyků, jsou černokněžníkům stejně nebezpeční jako komukoli jinému a podle oficiálních záznamů nebyl v Británii bazilišek spatřen přinejmenším čtyři sta let.


Běhnice

Běhnice (Doxy) se často omylem považuje za vílu (viz kapitola víly), přestože je zcela jiným živočišným druhem. Stejně jako víla má miniaturní lidskou podobu, tělo běhnice je však pokryto hustým černým ochlupením a má po jednom páru rukou i nohou navíc. Křídla běhnice jsou silná, zakřivená a lesklá, takže se velice podobají křídlům brouka. Běhnice dávají přednost chladnému klimatu a nalézají se na celém území severní Evropy a Severní Ameriky. Kladou až pět set vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mláďata se líhnou za dva až tři týdny.
Běhnice mají dvě řady ostrých jedovatých zubů. Při jejich kousnutí by měl postižený aplikovat příslušné sérum.

Blátoplaz

Blátoplaz (Dugbog) je obyvatel bažin, kterého najdeme v Evropě, v Severní Americe i Jižní Americe. V nehybném stavu se podobá kusu ztrouchnivělého dřeva, při bližším ohledáni však objevíme tlapky s plovacími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží a proplouvá bažinatými mokřinami, živí se především malými savci a dokáže ošklivě poranit kotníky kolemjdoucích lidí. Nejoblíbenější pochoutkou blátoplaze je však mandragora. Pěstitelé mandragory dobře znají případy, kdy uchopí za listy jeden ze svých výstavních kousků a najdou pod nimi jen ohlodaný pahýl, který po sobě zanechal blátoplaz.


Blikač

Blikač (Clabbert) je tvor žijící v korunách stromů, který vypadá jako jakýsi kříženec opice a žáby. Původně pochází z jižních amerických států, později však byl odtamtud vyvezen do celého světa. Jeho hladká a holá kůže má mramorově zelenou barvu, mezi prsty na rukou i nohou má plovací blány a paže i nohy má dlouhé a silné, což mu umožňuje přeskakovat z větve na větev s obratností orangutana. Na hlavě má krátké rohy a široká ústa, která jako by byla zkřivena v úšklebku a jsou plná jako břitva ostrých zubů. Hlavní potravou blikače jsou drobné ještěrky a ptáci.
Nejvýraznějším charakteristickým znakem blikače je velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká, cítí-li tvor nějaké nebezpečí. Američtí kouzelníci kdysi chovali blikače ve svých zahradách, aby je včas varovali před příchodem mudlů, Mezinárodní sdružení kouzelníku však stanovilo pokuty, které tomuto zvyku do značné míry učinily přítrž. Stromy, které byly v noci plné zářících blikačů, působily sice dekorativně, přitahovaly však příliš mnoho mudlů, kteří se chtěli zeptat, proč mají jejich sousedé ještě v červnu instalované vánoční osvětlení.


Bodloš

Bodloše (Knarl), který se vyskytuje v severní Evropě a v Severní Americe, si mudlové obvykle pletou s ježkem. Tyto dva živočišné druhy jsou od sebe skutečně nerozeznatelné, až na jeden důležitý rozdíl v chování: necháte-li na zahradě něco k snědku pro ježka, přijme váš dar a pochutná si na něm, zatímco nabídne-li někdo potravu bodlošovi, vede ho to k domnění, že se ho hospodář snaží vlákat do pasti, takže z pomsty zpustoší všechny užitkové i okrasné rostliny, které hospodář na zahrádce pěstuje. Mnoho mudlovských dětí bylo obviněno z vandalismu. Třebaže skutečným viníkem byl dotčený bodloš.

Bubák

Strašidlo, které mění tvar. Umí na sebe vzít podobu čehokoliv, co nás podle jeho názoru nejvíc vyděsí. Při střetu s bubákem je lepší, je-li pohromadě víc lidí - bude totiž zmatený a dokáže se těžko rozhodnout, v co se proměnit. Bubáka je možné zneškodnit kouzlem riddikulus, které ho donutí vzít na sebe podobu něčeho hodně legračního. Smích ho vykolejí natolik, že zmizí.


Bublinatka

Bublinatka (Plimpy) je kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Obývá hluboká jezera, v nichž plave těsně při dně a hledá potravu; nejraději má vodní šneky. Bublinatka není nijak zvlášť nebezpečná, i když s oblibou okusuje nohy a oblečení plavců. Vodní lidé ji považují za obtížného parazita a zbavují se jí tím, že jí gumovité nohy zavážou na uzel. Bublinatku, která nemůže kormidlovat, pak odnese voda; nevrátí se, dokud se nerozváže, což může trvat celé hodiny


Černovřes

Černovřes (Horklump) pochází ze Skandinávie, dnes je však rozšířen po celém území severní Evropy. Podobá se masitě narůžovělé houbě, pokryté řídkými a pevnými černými štětinami. Černovřes se velice rychle rozmnožuje a během několika dnů je schopen kompletně zamořit průměrně velkou zahradu. Místo kořínků zapouští do země šlachovitá chapadélka, která hledají dešťovky, jež jsou nejčastějším pokrmem. Černovřes je oblíbenou pochoutkou trpaslíků, žádné jeho další využití není známo.


Čmelotrysk

Čmelotrysk (Glumbumble) žije v severní Evropě. Je to létající hmyz s hebkými šedými chlupy, který produkuje sladkou šťávu s melancholickými účinky, již se užívá jako léku proti hysterii vyvolané požitím listů hořečníku. Jsou známy případy, kdy zamořil včelí úly s katastrofálními následky pro med. Čmelotryskové hnízdí v tmavých a opuštěných koutech, jako jsou duté stromy a jeskyně. Živí se kopřivami.

Dlaždičoun

Dlaždičoun (Jarvey) se vyskytuje v Británii, Irsku a Severní Americe. Prakticky ve všem se podobá přerostlé fretce, od níž se liší jen tím, že umí mluvit. Skutečný rozhovor však přesahuje duševní schopnosti dlaždičouna, který se proto obvykle omezuje na krátké ( a často vulgární ) fráze, jež ze sebe chrlí téměř v nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami a hraboši.


Draci

Drak (Dragon) Jako pravděpodobně nejproslulejší ze všech fantastických zvířat patří draci k těm, která se nejobtížněji skrývají. Samice jsou obvykle větší a agresivnější než samci, k žádnému drakovi ani dračici by se však neměl přibližovat nikdo kromě maximálně obratných a vyškolených kouzelníků. Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce jsou však klasifikována jako neobchodovatelné zboží kategorie A.
Existuje deset plemen draků, jejichž příslušníci se ovšem příležitostně kříží a výsledkem jsou vzácné hybridní exempláře. K čistokrevným dračím plemenům patří následující:
ČÍNSKÝ OHNIVÁČ - (Chinese Fireball) Jediný orientální drak má výjimečně pozoruhodné vzezření. Je pokryt hladkými purpurovými šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatých hrotů. Své jméno ohniváč získal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder, je-li rozzuřen. Jeho váha se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi tunami a samice jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karmínová se zlatými skvrnami a jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči vlastnímu plemeni je však tolerantnější než většina ostatních draků a dokáže se někdy smířit s tím, že své území sdílí se dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců, přednostně loví prasata a lidi.
HEBRIDSKÝ ČERNÝ - (Hebridean Black) Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho velšský příbuzný. Jediný exemplář vyžaduje teritorium až jednoho sta čtverečních mil. Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné šupiny s jasně purpurovými oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben tvořený řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček. Na konci ocasu má šípovitý bodec a křídla připomínají tvarem netopýra. Hebridský černý drak se většinou živí vysokou zvěří, jsou však známy i případy, kdy odnesl velké psy či dokonce kusy dobytka. Kouzelnický klan McFustyových, který na Hebridských ostrovech sídlí již celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.
MAĎARSKÝ TRNOOCASÝ - (Hungarian Horntail) Maďarský trnoocasý drak, který je považován za nejnebezpečnější ze všech dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomíná ještěra. Má žluté oči, bronzově zlaté rohy a podobně zbarvené ostré trny, které vyčnívají z dlouhého ocasu. Patří k drakům, kteří dokážou chrlit oheň na největší vzdálenost (až na padesát stop). Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášť pevnou skořápku; mláďata se z nich dostávají za pomoci svého ocasu, jehož trny jsou při vylíhnutí plně vyvinuté. Maďarský trnoocasý drak se živí kozami, ovcemi a kdykoli je to možné, i lidmi.
NORSKÝ OSTROHŘBETÝ - (Norwegian Ridgeback) Norský ostrohřbetý drak se vzhledem podobá svému trnoocasému příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvláště výrazným hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je výjimečně agresivní i vůči svému druhu a patří dnes k vzácněji se vyskytujícím dračím plemenům. Je známo, že je schopen napadat většinu velkých suchozemských savců; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý drak s oblibou krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku 1802 nedaleko norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvátil a odnesl velrybí mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u mláďat vyvíjí dříve než u jiných plemen (mezi prvním a třetím měsícem věku).
NOVOZÉLANDSKÝ OPÁLOOKÝ - (Antipodean Opaleye) Opálooký drak pochází z Nového Zélandu, jsou však známy případy jeho migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek volného teritoria. Nesídlí v horách, ale v údolích, což je pro draky neobvyklé. Jako drak střední velikosti (od dvou do tří tun) je snad nejkrásnějším dračím plemenem: má perleťově duhové šupiny a lesklé mnohobarevné oči bez zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně intenzivně rudé plameny, i když na dračí poměry není nijak zvlášť agresivní a jen zřídkakdy zabíjí, nemá-li hlad. Jeho oblíbenou potravou jsou ovce, známe ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Řádění draka, který koncem 70. let tohoto století zabil obrovské množství klokanů, se připisovalo opálookému samci, kterého z jeho domovského území vyhnala dominantní samice. Vejce opálookých draků jsou světlešedá a neopatrní mudlové si je snadno mohou splést se zkamenělinami.
OBYČEJNÝ VELŠSKÝ ZELENÝ - (Common Welsh Green) Velšský zelený drak dobře splývá se svěží bujnou trávou své domoviny, přestože sídlí ve vyšších horských oblastech, kde byla v zájmu jeho zachování zřízena rezervace. Odhlédneme-li od takzvaného ilfracombského incidentu, patří toto plemeno k nejméně nebezpečným drakům; stejně jako jeho opálooký příbuzný se nejraději živí ovcemi, a není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakteristický je pro něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Oheň chrlí v tenkých pramíncích. Vejce velšského zeleného draka jsou zemitě hnědá, se zelenými skvrnami.
PERUÁNSKÝ ZMIJOZUBÝ - (Peruvian Vipertooth) Je nejmenším ze všech známých draků, ale nejrychlejším letcem. Peruánský zmijozubý drak dosahuje délky asi patnácti stop a má měděné lesklé hladké šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně jedovaté. Zmijozubý drak se obvykle živí kozami a kravami, má však natolik v oblibě lidskou potravu, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníků koncem 19. století nuceno vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozubých draků redukovala, neboť se začali nebezpečně rychle přemnožovat.
RUMUNSKÝ DLOUHOROHÝ - (Romanian Longhorn) Dlouhorohý drak má tmavozelené šupiny a dlouhé třpytivé zlaté rohy, jimiž svou oběť probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírně ceněnou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých draků se dnes stalo nejvýznamnější světovou dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil - především díky obchodu s jejich rohy, které jsou dnes klasifikovány jako obchodovatelný materiál kategorie B.
ŠVÉDSKÝ KRÁTKONOSÝ - (Swedish Short-Snout) Švédský krátkonosý drak je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře, jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochranných rukavic a štítů. Plamen, který vyráží z nozder, má jasně modrou barvu a za několik vteřin dokáže změnit dřevo i kosti v popel. Krátkonosý drak má na svědomí méně lidských obětí než většina ostatních draků; vzhledem k tomu, že dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však nelze považovat za jeho zvláštní zásluhu.
UKRAJINSKÝ ŽELEZNOBŘICHÝ - (Ukrainian Ironbelly) Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených pramenů váhy až šesti tun. Je obtloustlý a létá pomaleji než zmijozubí či dlouhorozí draci, přesto je nesmírně nebezpečný; dokáže svou vahou rozdrtit budov na nichž přistane. Šupiny má kovově šedé, oči tmavorudé a spáry obzvlášť dlouhé a ostré. Železnobřiší draci jsou pod dohledem ukrajinských kouzelnických institucí od roku 1799, kdy jeden z nich unesl z Černého moře celou plachetnici (naštěstí bez posádky).
BARVA
Barva šupin je závisla na barvě obou rodičů. Obvykle jen rudý drak s rudou dračicí budou mít rudé mládě. Ale když se spojí zlatý drak se zelenou dračicí bude jejich mládě bronzové. O dračích šupinách nemůžeme nikdy říct, že by měli jen jeden odstín barvy. Jestliže se podíváme na modrého draka zjistíme, že jeho šupiny mají mnoho odstínů. Světle modrá, medium, tmavá, modro černá atd. Šupiny jsou lesklé a jesné pokud je drak zdravý, ale budou matné a nevýrazné, pokud drak onemocní.
MASKOVÁNÍ
Některé dračí druhy získávají po dosažení dospělosti schopnost měnit barvu, buňky v šupinách jsou schopny měnit barvu ve velké rozsahu. Tato reakce může být vyvolána emocemi nebo úmyslně. Jestliže je drak rozzlobený zjasní barvy. Pro odstrašení používá drak jasné až křiklavé barvy, jako třeba červená. Na druhou stranu může změna barvy signalizovat jinému draku zájem o jeho osobu, vyznání lásky . Vzhledem k podivuhodné inteligenci draků není s podivem, že se naučili měnit barvu jen na určité části těla, včetně jemných detailů stínů a odrazů. Výsledkem je dokonalá schopnost maskování. Snadno se vám tak může stát, že projdete kolem draka dlouhého 65 stop, a ani si ho nevšimnete.
SMYSLY
Draci mají stejné smysly jako lidé: zrak, čich, sluch, hmat a chuť. Ale někteří z nich mají šestý smysl, kterým dokážou kontrolovat emoce ostatních živočichů ve svém okolí, člověka nevyjímaje. Jejich smysly jsou neuvěřitelně citlivé. Pro příklad, smysl čichu je stokrát citlivější než u vlkodlaka . Drak je schopen zaslechnout nebo ucítit zvíře nebo člověka na vzdálenost několika mil.
Jejich šestý smysl je velmi citlivý. Jestliže osoba nebo zvíře kolem sebe šíří silné emoce jako je strach nebo nenávist, uslyší je drak na velkou vzdálenost. V tomto případě se tomu dá říkat DRAČÍ STRACH. Drak se tímto obklopí a každý, kdo se dostane do jeho vlivu je strachem přimrazen k zemi a není schopen pohybu. Draci toto používají na zloděje a rytíře . Pouze velmi inteligentní (nebo velmi tupí) jedinci jsou imunní.
OHNIVÝ DECH
Oheň: vlastnost, které se lidé na dracích nejvíce obávají . Plamen má doslova pekelnou teplotu a snadno živé maso a kosti obrátí v popel. Ačkoli, ne všichni draci chrlí plameny. Někteří mají dech ledově studený, další plivají kyselinu a další svůj dech vůbec nepoužívají jako zbraň. Nejsilnější plamen má Ohnivý drak a Rudý drak.
JAK VYTVÁŘEJÍ OHNIVÝ DECH
Proces začíná lovem. Drak uloví kořist a pozře ji. Potrava se dostane do prvního žaludku, kde je natrávena. Pak pokračuje do druhého žaludku, kde je proces trávení ukončen a tělu jsou dodány všechny potřené látky. Z nestravitelných zbytků dračí žaludek vydestiluje vodík, který se následně shromažďuje ve speciálních žlázách. V těchto žlázách ho drak může s kladovat velmi dlouho. Ve chvíli kdy drak potřebuje použít svůj ohnivý dech, je vodík uvolněn a pod vysokým tlakem veden do tlamy, kde se mísí se vzduchem dalšími chemikáliemi, které si rovněž drak vyrábí. Tato směs se okamžitě vznítí a při hoření dosahuje velmi vysokých teplot. Před popálením chrání draka rychlost, kterou je vodík vytlačován ze žláz. Kdyby tato rychlost klesla pod určitou hranici, došlo byke zpětnému zášlehu. A jistě si všichni dokážeme představit jak to s takovým drakem dopadne.


Drsnochvost

Drsnochvosti (Nogtail) jsou démoni žijící ve venkovských oblastech na celém území Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovým ocasem a úzkýma černýma očima. Drsnochvost má ve zvyku vkrást se do prasečího chlívku a sát mléko obyčejné svině spolu s jejími vlastními mláďaty. Čím déle zůstane neodhalen a čím větší velikosti doroste. Tím déle stíhají statek, na který se vetřel, různé pohromy.
Drsnochvost je neobyčejně rychlý a obtížně se chytá; je-li však zahnán za hranice statku čistě bílým psem, nikdy se už nevrátí. Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory (poddivize domácích škůdců) za tímto účelem chová tucet albínských stavěčů.

Duhovec

Duhovec (Streeler) je gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a zanechává za sebou stopu tak jedovatou, že všechna vegetace, přes kterou přeleze, seschne a shoří. Původně se duhovec vyskytoval v několika afrických zemích, úspěšně ho však pěstují i kouzelníci v Evropě, Asii a na obou amerických kontinentech. Jako domácí zvíře ho chovají lidé, kterým se líbí jeho kaleidoskopické změny barev a jeho jed je jednou z několika málo známých látek, které dokážou usmrtit černovřesy.

Dvoubřitník

Dvoubřitník (Mackled Malaclav) je suchozemský tvor, vyskytující se většinou v kamenitých oblastech Evropy. Značně se podobá humrovi, v žádném případě by se však neměl jíst, protože jeho maso je pro lidi nestravitelné a vyvolává vysoké horečky, doprovázené ošklivou zelenavou vyrážkou.
Dvoubřitník dorůstá délky až dvanácti palců a má světlešedou barvu s tmavozelenými skvrnami. Živí se drobnými korýši a někdy se pokouší napadat i větší kořist. Kousnutí dvoubřitníka má neobvyklý vedlejší účinek spočívající v tom, že oběť je po dobu až jednoho týdne po svém zranění pronásledována obrovskou smůlou. Kousne-li vás, měli byste se vyvarovat všech sázek, rizik a spekulativních podniků, protože oběť dvoubřitníka v nich nemá šanci na úspěch.

Fénix

Fénix (Phoenix) je majestátní jasně rudý pták velikosti labutě s dlouhým zlatým ocasem, zobákem a spáry. Hnízdí na horských vrcholcích a vyskytuje se v Egyptě, v Indii a v Číně. Fénix se dožívá obrovského věku, protože má schopnost regenerace; když jeho tělo začne jevit známky opotřebovanosti, vzplane a shoří a z popele znovu povstane malé kuře. Fénix je mírumilovný tvor; není známo, že by kdy zabil jiného živého tvora - živí se výhradně bylinami. Podobně jako tlustobřich ( viz kapitola tlustobřich ) umí kdykoli zmizet a znovu se objevit. Zpěv fénixe působí kouzelně: zvyšuje údajně odvahu lidí čistého srdce a v nečistých srdcích vyvolává strach. Slzy fénixe mají mocné léčivé účinky.


Ghúl

Ghúl (Ghoul) je sice ošklivý, není to však tvor nijak zvlášť nebezpečný. Podobá se poněkud slizkému kolozubému obrovi a sídlí obvykle na půdách či ve stodolách patřících kouzelníkům, kde se živí pavouky a můrami. Hlasitě skučí a občas kolem sebe hází různými předměty, v zásadě je však velice prostomyslný a v případě, že na něj někdo narazí, při nejhorším výhružně vrčí. Při odboru pro dohled nad kouzelnickými tvory sice existuje speciální skupina pro odstraňování ghúlů, ktará tyto tvory vypudí z příbytků, jež přešly do mudlovských rukou, v kouzelnických rodinách se však ghúl často stává vděčným námětem diskusí či dokonce rodinným mazlíčkem.


Gryf

Gryf ( Griffin) pochází původně z Řecka a je to tvor s předníma nohama a hlavou gigantického orla, avšak s tělem a zadníma nohama lva. Stejně jako sfingy ( viz kapitola sfinga) jsou i gryfové kouzelníky často využíváni ke střežení pokladů. Gryfové jsou sice divocí a vzteklí, jsou však známy případy několika málo obratných kouzelníků, kteří se s některým gryfem spřátelili. Gryfové se živí syrovým masem.


Hafoň

Hafoňové (Crup) pocházejí z jihovýchodní Anglie. Až na rozeklaný ocas se velice podonají foxteriérovi. Hafoň je téměř určitě kouzelnicky vyšlechtěný pes, protože je vášnivě loajální vůči kouzelníkům, zatímco na mudly reaguje divoce a vztekle. Je vynikajícím likvidátorem všeho nepotřebného a sežere cokoli od trpaslíků až po staré pneumatiky. Povolení k chovu hafoňe lze získat od odboru pro dohled nad kouzelnickými tvory po absolvování jednoduchého testu, jímž kouzelnický žadatel prokáže, že je schopen hafoňe ovládat i v oblastech obydlených mudly. Majitelé hafoňů jsou ze zákona povinni jim ve věku šesti až osmi týdnů kupírovat ocas bezbolestným utínacím kouzlem, aby si ho mudlové nevšimli.


Hastrmanec

Hastrmanec (Kelpie) je britský a irský vodní démon, který na sebe dokáže brát různou podobu, i když nejčastěji se objevuje jako kůň s orobincem místo hřívy. Když nic netušící oběť zláká k tomu, aby na něj nasedla, potopí se přímo ke dnu své řeky či svého jezera, jezdce pozře a jeho vnitřnosti nechá vyplout na hladinu. Správnou metodou, jak hastrmance přemoci, je pomocí umisťovacího kouzla mu přes hlavu přehodit uzdu, která ho změní v poslušné a neškodné zvíře.
Největší hastrmanec světa se nachází ve skotském jezeře Loch Ness a s oblibou na sebe bere podobu mořského hada (viz kapitola Mořský had). Pozorovatelé Mezinárodního sdružení kouzelníků zjistili, že nemají co dočinění s mořským hadem, když viděli, jak se při příchodu mudlovských vyšetřovatelů proměnil ve vydru, a když byl vzduch znovu čistý, opět se změnil v hada.

Hipogryf

Hipogryf (Hippogriff) pochází z Evropy, přestože dnes ho lze najít po celém světě. Má hlavu obrovského orla a koňské tělo. Hipogryfa je možno ochočit, měli by se však o to pokoušet pouze školení odborníci. Každý, kdo se k hipogryfovi přibližuje, by mu měl upřeně hledět do očí. Úklona znamená projev dobrého úmyslu. Jestliže hipogryf pozdrav opětuje, je bezpečné přistoupit k němu blíž.
Hipogryf vyhrabává ze země hmyz, je však také schopen jíst ptáky a drobné savce. Březí hipogryfové si na zemi budují hnízda, do nichž snášejí po jednom velkém a křehkém vejci, z něhož se během čtyřiadvaceti hodin vylíhne mládě. Mládě hipogryfa by nejpozději do jednoho týdne mělo být schopno létat, několik měsíců však trvá, než dokáže doprovázet rodiče na delších cestách.


Hipokampus

Hipokampus (Hippocampus), jehož pravlastí je Řecko, má hlavu i přední část těla koňskou naopak zadní část a ocas připomínají gigantickou rybu. Přestože se tento živočišný druh obvykle nalézá pouze ve Středozemním moři, roku 1949 vodní lid nedaleko pobřeží Skotska chytil a následně ochočil překrásný exemplář modrého grošáka. Hipokampus klade velká poloprůhledná vejce, jejichž skořápkou je vidět pulce.

Hrabák

Hrabák (Niffler) je britské zvířátko. Toto chundelaté černé stvoření s protáhlým čumákem si vyhrabává chodbičky v zemi a má zálibu ve všem, co se třpytí. Skřeti často hrabáky chovají a nechávají je hrabat hluboko do země a hledat poklady. Hrabák je sice mírumilovný a dokonce přítulný tvor, může však způsobit škody na majetku a za žádných okolností by se neměl chovat v domě. Hrabáci žijí v doupatech až dvacet stop hluboko pod povrchem země a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat.

Hrboun

Hrboun (Murtlap) je krysovitý tvoreček, kterého najdeme v pobřežních oblastech Británie. Na hřbetě má výrůstek, připomínající vzhledem mořskou sasanku. Jestliže se tyto výrůstky naloží a sní, podporují odolnost vůči kletbám a uřknutím, příliš velká dávka však může vyvolat růst odpudivých rudých chlupů v uších. Hrbouni se živí korýši a nohama každého, kdo je natolik neopatrný, že na ně šlápne.

Huňáč

Huňáč (Porlock)je strážce koní, vyskytující se v anglickém Dorsetu a v jižním Irsku. Má dlouhou chlupatou srst, obrovské množství hrubých vlasů na hlavě a neobyčejně velký nos. Chodí po dvou nohou zakončených kopyty. Ruce má malé a zakončené čtyřmi sukovitými prsty. Plně vzrostlí huňáči jsou asi dvě stopy vysocí a živí se trávou. Huňáč je plachý a jediným smyslem jeho života je hlídání koní. Lze ho najít schouleného v slámě ve stájích nebo ukrytého uprostřed stáda, která chrání. Huňáči nedůvěřují lidem a při jejich příchodu se vždy schovají.


Chiméra

Chiméra (Chimaera) je vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Jako divoký a krvelačný tvor je chiméra neobyčejně nebezpečná. Je znám případ úspěšného zabití chiméry a onen nešťastný kouzelník, jemuž se to podařilo. Byl vynaloženým úsilím natolik vyčerpán, že krátce poté spadl ze svého okřídleného koně a zabil se. Vejce chiméry jsou klasifikovány jako neobchodovatelné zboží kategorie A.


Jednorožec

Překrásné zvíře vyskytující se ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. V dospělosti má podobu sněhobílého koně s rohem, hříbata jsou po narození zlatá, v dospívání se jejich barva mění ve stříbrnou. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit (příklad lorda Voldemorta). Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Přiblížit se k sobě dovolí spíše čarodějce než kouzelníkovi.

Kúzelné tvory 2. ročník

20. listopadu 2010 v 12:50 | Amy Ametist
RASY


ČLOVEK
Mnohými označovaný ako pán tvorstva, inými ako bezvýznamný smrteľník. Ľudia sú najbežnejšou rasou tohto sveta. Stretnete ich prakticky všade a nech sa obzrieme kamkoľvek nájdeme ich stopy. To, že sú tak známi a rozšírení, však zďaleka neznamená, že sú slabí a zranitelní. Práve naopak. Mnohí z najmocnejších čarodejníkov všetkých čias boli práve ľudia. Ich typickou vlastnosťou je nepredvídanosť, nápaditosť a prefíkanosť. Disponujú priemernou telesnou silou a žiadnymi špeciálnymi schopnosťami.

ELF
Vznešená a starodávna rasa, ktorej pôvod a tradície sú pred svetom chránené nepreniknuteľným múrom tajomstva. Čas pre nich nehrá úlohu, pretože sú prakticky nesmrteľní. Skrývajú sa pred svetom, strážia si svoje súkromie a dbajú na zachovanie svojho elfského učenia a múdrosti. Chránia a uznávajú všetko, čo je stvorené prírodou. Ich prístup k ostatným bytostiam je však otázny. Medzi ostatnými rasami nenachádzajú mnoho pochopenia a ich prístup je niekedy pokladaný za arogantný. Typický elf je podobne vysoký ako človek a jeho uši sú smerom nahor zašpicatené, je ale známe, že všetci elfovia sú krásni a majú ušľachtilé črty. Všetci príslušníci rasy majú mimoriadne dobre vyvinutý zrak a sluch.

NYMFA
Z hĺbky oceánu a nedotknutého dna mora pochádza táto rasa, vzdialene príbuzná s vílami. Nik nevie, či boli najprv ony alebo ich sestry. Vie sa len to, že kraľujú vodám a všetkému morskému životu. Nymfy, alebo aj morské víly, sú charakteristické svetlou až modrastou pokožkou, takmer stále s modrozelenými vlasmi a hlbokými čiernymi očami. Dokážu dýchať pod vodou a neboja sa ani najmrazivejšieho počasia. Vidia perfektne v tme a počujú takmer rovnako dobre, ako netopier. Na vzduchu sú však trochu stratené. Riedka atmosféra im občas spôsobuje problémy s dýchaním a musia sa často vracať do hlbín, aby sa regenerovali.

TEMNÝ ELF
Nie všetko, čo je vznešené má svoj počiatok v svetle. Dôkazom je práve rasa, ktorej hlavnou filozofiou je temnota a tma, no zachováva si pri tom hrdosť svojich dávno stratených príbuzných. Ak by ste jedného z nich stretli a nebodaj oslovili slovom "elf", s najvyššou pravdepodobnosťou by ste to stretnutie neprežili. Temní elfovia majú na pomenovanie svojho národa vlastný výraz: Drow. Postavou sú podobní človeku, ich pokožka je však zvyčajne tmavá a väčšinou majú úplne biele alebo strieborné vlasy. Temní elfovia sú mocní čarodejníci, ktorí dokonale ovládajú umenie temnoty a ohňa.

VLKOLAK
Lykantropia. Sprvu vnímaná ako choroba, no po dlhom čase uznaná čarodejníkmi ako prirodzený proces splynutia so zvieraťom - vlkom. Vlkolak je bytosť pôvodne pochádzajúca z človeka, ktorá má všetky inštinkty a schopnosti vlka, no zachováva si humanoidnú podobu. Počas splnu je vlkolak vo svojej najväčšej sile a pokiaľ nie je sám veľmi silnou osobnosťou, môže ho po dobu trvania splnu ovládnuť jeho esencia zvieraťa a vlkolak sa tak stane nekontrolovateľným. Nepremenený vlkolak sa líši od bežného človeka silnejším ochlpením a to aj napríklad na dlaniach, má typické jantárovo-žlté alebo svetlohnedé oči. Je silnejší ako človek a zvyčajne aj trochu vyšší. Niektorí vlkolaci sú dokonca aj obdarení magickými schopnosťami. Vlkolaci bývajú samotári.

KENTAUR
Kentauri sú od pradávna považovaní za mystické bytosti, o ktorých okolitý svet veľa nevie. Sú to vznešené tvory, ktoré žijú pod rúškom záhad do dnešných čias. Prevažne prebývajú v hustých lesoch, v skupinách inak nazývaných aj stáda. Nezriedka sa stane, že vidíte kentaura samotného. Majú špecifické vlastnosti predvídať udalosti, ktoré sa majú stať. Ich danosti však siahajú omnoho ďalej. Sú výnimoční vo všetkých odvetviach spájaných s biológiou. Dokonale  sa vyznajú v astronómii a vedia čítať budúcnosť z hviezd. Ich vznešené správanie má za to, že sú neprekonateľnými veštcami. Ich prirodzenou súčasťou je samozrejme ich stavba tela, prispôsobená životu v lesoch. Sú neuveriteľne citliví, no zároveň to nikdy nedajú najavo. Žijú obklopení hádankou im vlastnou. Od kentaura nikdy nedostanete priamu odpoveď. Len učený čarodej sa môže merať s inteligenciou kentaura.

VÍLA
Krásne, záhadné, fantastické, zvláštne. To sú víly. Ich krása siaha až do dávnych vekov. Víly sú neskonale jemné a vzácne bytosti. Nie všetky ženy v ich rodinách sa stávajú vílami pri narodení, niekedy sú roky považované za ľudí. Okolo nich sa vždy vznáša jemný nádych bledo modrej aury. Víly sú známe svojimi krásnymi, dlhými a starostlivo upravenými vlasmi. Vyznačujú sa vysokou schopnosťou liečiť rany a iné poranenia. Veľa energie spotrebujú na liečenie chorých a zranených. Sú veľmi príjemné spoločníčky a opatrovateľky. Avšak keď vílu znepokojíte alebo inak rozčúlite, vie sa zmeniť na hroznú beštiu, ktorá nemá zľutovanie. Víly sú bytosti na rozohraní medzi astrálnym a materiálnym svetom. Majú schopnosť zneviditelniť sa a ich schopnosť zmámiť mužov tancom nie je len výmysel...

POLOVÍLA
Už od začiatku všetkých čias trápi čarodejníkov jedna otázka: Ako je to možné? Ako je možné, že éterická víla a obyčajný človek môžu spolu splodiť potomka. Vedecké vysvetlenia zlyhávajú, no je to proste tak. Polovíla je bytosť zvláštna. Ani víla, ani človek, žije uzavretá vo vlastnom sne. Nerozumie svetu, ktorý nerozumie jej, je príliš krehká, príliš krásna. V živote to má ťažké, často je terčom výsmechu, v jej okolí sa vždy niečo deje a náhoda sa mení v pravidlo a nehodu. Polovíly sú postavou nízke, často s dlhými vlasmi. Majú  mocné veštecké schopnosti a zmysel pre všetko tajomné.

POLOELF
Človek a elf, dve rasy, ktoré si sú najbližšie a zároveň najvzdialenejšie. Ich splynutie nie je udalosť každodenná, no taktiež nie neobyčajná.
Poloelf sa zvykne podobať viac na človeka, možno až na špicaté uši.
Po svojich elfských predkoch zdedil zmysel pre prírodu a jej elementárnu mágiu, je schopný lovec a stopár. Niekedy sa stáva, že sa viac podajú len na jednu z rás.
Poloelfovia sú však akceptovaní u oboch rás. Mágia je im prirodzená rovnako ako príroda.

UPÍR
Temní, tajuplní, niekedy hrôzostrašní. To sú upíry. I keď panuje názor že sú zlí, majú vznešené vlastnosti. Obľubujú vznešené správanie, sú nadmieru inteligentní a vnímaví. Väčšinu druhov zvierat si dokážu podmaniť jedným pohľadom. Upíry sa prevažne pohybujú mimo svetla, niekedy v tieni iných rás. Nie sú predurčení len k zlu, hoci ich túžba po krvi je legendárna. Navzdory všeobecnému presvedčeniu nie sú samotári, majú veľký zmysel pre umenie a kreativitu. Chránia si svojich blízkych a nadmieru veria v svoje schopnosti. Upíry sú asi najmenej početnou rasou na svete. Majú schopnosť premeniť ktoréhokoľvek príslušníka inej rasy na jedného z nich. Vzhľadom pripomínajú človeka, no ich telesná odolnosť a sila je omnoho vyššia. Najmocnejší z nich zvládli vrodenú schopnosť levitácie a môžu vzdorovať gravitácii kedykoľvek si to zmyslia. Upíry inklinujú k mysticizmu a mágii svetla a temnoty.

ANJEL
"Som snom, či len preludom, búrkou alebo tichým príbojom. Vo svetle planie víťazne môj meč ohňom, mocnými krídlami vzlietam a som...som anjelom..."
Anjeli. Tieto astrálne bytosti sú absolútnou personifikáciou svetla. Nie vždy sa dajú poznať medzi inými rasami, žíjú radšej sami a v ústraní alebo v jedinom meste anjelov, ktoré pomenovali jednoducho: Strieborné mesto. Ich typickou anatomickou odlišnosťou sú krídla, ktoré však môžu nechať ľubovoľne zmiznúť. Domovom anjelov je Svetlo a preto je aj všetka ich mágia čerpaná odtiaľ.

POLODÉMON
Je len málo bytostí, ktorí sa môžu odvážiť kráčať temnotou bez toho, aby sa stratili. Polodémon je taká bytosť. V ľudskom tele uväznená temná duša. Polodémon vedie večný boj sám so sebou: či podľahnúť volaniu tmy, alebo vzdorovať a byť večne v strehu nie len pred svetom, ale hlavne pred sebou samým. Len málo sa jeho vzhľad odlišuje od človeka. Niekedy môže mať isté viditeľné znaky, ako napríklad krátke rohy, temne žiariace oči alebo chvost. Polodémon má prirodzenú schopnosť absorbovať energiu z temnoty a dokonale s ňou splynúť. V svetle však tiež nie je bezbranný, no necíti sa s ním spriaznený.

POLODEMENTOR
Táto rasa bola donedávna pred obyčajnými čarodejníkmi zahalená tajomstvom. Málo ľudí verilo, že vôbec existuje. Možnosť splynutia človeka s dementorom je však možná a stáva sa, keď dementor vysaje zo svojej obete dušu a potom do nej vdýchne kúsok seba. Zovňajškom sa polodementor od človeka vôbec nelíši. No ťažko sa o tom dá presvedčiť, pretože má stále oblečený šedý plášť. Nedáva si ho dole a nikto nevie prečo. Má rád tmavé miesta a od svojich ľudských predkov zdedil túžbu po spoločnosti. Pohybuje sa nehlučne a jeho chôdza pripomína skôr kĺzanie. Dokáže síriť strach a úzkosť. Jeho duša je temná a jeho vášňou je čierna mágia.


IFRIT
Archaické bytosti stelesňujúce personifikáciu živelného elementu ohňa. Jedna z mnohých vetiev týchto elementárov sa vekom odklonila od svojej prapôvodnej podstaty a postupne sa zbavila svojej ohnivej podoby, nadobúdajúc ľudské rysy. Silné emócie, ako napríklad hnev a strach dokážu vyvolať dočasné vzplanutie ich tela, pričom plameň spáli všetko, čoho sa dotýka vrátane oblečenia, ktoré má Ifrit oblečené v ľudskej podobe. Dokážu svojou vôľou čiastočne manipulovať a ovládať oheň a tento živel ich posiľňuje, zatiaľ čo voda a ľad ich oslabujú. Vynikajú v ohnivej mágii, kým ich slabinou, tak ako aj v živloch, je voda. V čarovaní a transfigurácii sú ako doma. Nutnosť neustálej prítomnosti tekutín pri elixíroch spôsobuje ich nechuť k tomuto predmetu. Ifriti sa rozmnožujú ako väčšina bytostí, no poznajú tajomný rituál, ktorý dokáže premeniť na Ifrita aj príslušníka inej rasy.

Kúzelné tvory

20. listopadu 2010 v 12:48 | Amy Ametist

Vstúpiť


Kúzelné tvory 3. ročník

20. listopadu 2010 v 12:44 | Amy Ametist

Jedomet

Jedomet (Lobalug) se vyskytuje na dně Severního moře. Je to deset palců dlouhý primitivní tvor, který sestává z gumovité chrlící rourky a jedového váčku. Octne-li se v ohrožení, smrští svůj jedový váček a postříká útočníka jedem. Vodní lidé jedometa užívají jako zbraně a jsou známy i případy, kdy kouzelníci jed odebírají jako ingredienci k přípravě lektvarů; takovýto odběr jeho jedu však podléhá přísné kontrole.

Jehlanka

Jehlanka (Shrake) je ryba, jejíž celé tělo je pokryto ostny a jejímž domovem je Atlantský oceán. První hejno jehlanek bylo údajně vytvořeno počátkem 19. století jako nástroj pomsty proti mudlovským rybářům, kteří urazili tým plachtících kouzelníků. Každý mudla, který od toho dne rybařil na onom úseku moře, zjistil, že díky jehlankám plovoucím hluboko pod ním jsou jeho sítě po vytažení z voda rozervané a prázdné.

Karkulinka

Karkulinka (Red Cap) Tito trpasličí tvorečkové žijí v děrách na starých bojištích nebo kdekoli jinde, kde byla prolita lidská krev. Přestože se dají snadno zapudit kouzly a zaklínadly, jsou velice nebezpečné pro osamělé mudly, neboť za temných nocí se pokoušejí ubít je k smrti. Karkulinky jsou nejrozšířenější v severní Evropě.


Kentaur

Kentaur (Centaur) má lidskou hlavu, hruď a paže, to vše spojené s koňským tělem, které může být pokryto srstí několika různých barev. Jako tvor inteligentní a schopný lidské řeči by vlastně neměl být označován za zvíře v přesném smyslu tohoto slova, byl však takto ministerstvem kouzel klasifikován na vlastní žádost.
Kentaur je tvor žijící v lesích. Jeho původní pravlastí je údajně Řecko, dnes se však společenství kentaurů vyskytují v mnoha částech Evropy. Kouzelnické instituce ve všech zemích, kde se kentauři nacházejí, vyčlenily oblasti, v nichž je mudlové nemohou obtěžovat; kentauři však ochranu kouzelníků nijak zvlášť nepotřebují, protože mají vlastní prostředky, jimiž se před lidmi skrývají.
Životní styl a zvyky kentaurů jsou zahaleny pláštěm tajemství. Obecně vzato kouzelníkům nevěří o nic víc než mudlům a zdá se dokonce, že mezi námi nevidí prakticky žádný rozdíl. Žijí ve stádech, jejichž velikost kolísá mezi deseti až padesáti členy. Údajně se velice dobře vyznají v kouzelném léčení, jasnovidectví, lukostřelbě a astronomii.

Kluběnka

Kluběnku (Puffskein) lze najít na celém světě. Je to krotký tvor kulovitého tvaru, pokrytý hebkou, hořčičně zbarvenou kožešinou, který nemá nic proti tomu, když se s ním někdo mazlí nebo si s ním hází jako s míčem. Péče o kluběnku je velice prostá; je-li spokojená, vydává tichý bzučivý zvuk. Čas od času se z hloubi jejího těla vynoří velice dlouhý a tenký růžový jazyk, který se plíží domem a hledá potravu. Kluběnka je všežravec, který spořádá všechno od zbytků potravy až po pavouky, se zvláštní oblibou však strká jazyk do nosních dírek spících kouzelníků a pojídá jejich holuby. Této zálibě vděčí za to, ji milují už celé generace kouzelnických dětí a že zůstává nesmírně oblíbeným domácím mazlíčkem.

Kůrolez

Kůrolez (Bowtruckle) je tvor plnící funkci strážce stromů, kterého najdeme především v západní Anglii, v jižním Německu a v některých skandinávských lesích. Je neobyčejně těžké ho spatřit, protože je drobný (dosahuje maximální výšky osmi palců), a jako by byl tvořen kůrou a větvičkami, mezi nimiž svítí dvě malá hnědá očka.
Kůrolez, který se živí hmyzem, je mírumilovný a nesmírně plachý tvor. Jestliže je však strom, na kterém žije, něčím ohrožen, je známo, že je schopen skočit na dřevorubce nebo prořezávače stromů, který má v úmyslu uškodit jeho domovu, a vrazit mu do očí dlouhé ostré prsty. Nabídne-li čarodějka nebo kouzelník kůrolezovi na usmířenou porci stínek, udobří si ho natolik, že si z jeho stromu stačí odříznout kus dřeva k výrobě hůlky.

Leprikón

Leprikón (Leprechaun) Inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice, je leprikón přesto velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá velikosti až šesti palců a má zelenou barvu. Jsou známy případy, kdy si z listí vyrábí primitivní oblečení. Jako jediní zástupci "malého lidu" umějí ostrovní skřítkové mluvit, přesto však nikdy nepožádali o změnu své klasifikace na "osoby". Leprikón rodí živá mláďata a žije většinou v lesnatých a křovinatých oblastech, přitom však na svou existenci s oblibou upozorňuje mudly, díky čemuž v mudlovské literatuře pro děti funguje skoro stejně často jako víly. Leprikóni umějí vytvořit substanci, která je věrnou napodobeninou zlata, po několika hodinách však k jejich nesmírnému obveselení zmizí. Živí se listím a navzdory své pověsti šprýmařů není znám jediný případ, že by nějakému člověku způsobili trvalou újmu.


Lesní mužíček

Lesní mužíček (Erkling) je tvor podobný elfům, jehož prapůvodní vlastí je německý Schwarzvald. Je větší než trpaslík (v průměru dosahuje výšky tří stop), má špičatý obličej a pochechtává se vysokým pronikavým smíchem, jímž dokáže okouzlit především děti, které se snaží odlákat od jejich opatrovníků a sníst. Díky přísným kontrolním opatřením německého ministerstva kouzel se však v posledních několika staletích počet obětí lesních mužíčků radikálně snížil a poslední známý případ napadení šestiletého kouzelníka Bruna Schmidta skončil smrtí útočícího mužíčka, když ho mladý pan Schmidt velice tvrdě udeřil do hlavy skládacím kotlíkem svého otce.


Maguár

Maguár (Kneazle) byl původně vyšlechtěn v Británii, dnes se však vyváží do celého světa. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu, které je inteligentní, nezávislé a občas i agresivní, i když v případě, že si nějakou čarodějku nebo nějakého kouzelníka oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Maguár má téměř zázračnou schopnost odhalit nežádoucí či podezřelá individua, a jestliže jeho majitel zabloudí, může se na něj spolehnout, že ho bezpečně dovede domů. Maguáři mají v jednom vrhu až osm koťat a mohou se křížit s obyčejnými kočkami. K jejich chovu je třeba zvláštní povolení, protože maguáři (stejně jako hafoňové a pastelníčci) jsou svým vzhledem natolik neobvyklí, že přitahují pozornost mudlů.

Mantichora

Mantichora (Manticore) je nanejvýš nebezpečná řecká nestvůra s lidskou hlavou, lvím tělem a štířím ocasem. Je stejně vzácná a stejně nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že když požírá ulovenou kořist, polohlasně si přitom prozpěvuje. Kůže mantichory odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí jejím ocasem má za následek okamžitou smrt


Mečoroh

Mečoroh (Graphorn) se vyskytuje v horských oblastech Evropy. Je to mohutné zvíře s šedočervenou srstí a hrbem na hřbetě, jehož hlavu zdobí dva velice dlouhé a ostré rohy. Má velké nohy se čtyřmi prsty a vyznačuje se neobyčejně útočnou povahou. Občas lze spatřit horské trolly, jak se vozí na hřbetech mečorohů, ti však pokusy o svoje ochočení očividně nepřijímají s nadšením, takže častěji se nám naskytne pohled na trolla zjizveného ranami mečoroha. Rozemleté rohy mečoroha se používají k přípravě mnoha lektvarů, vzhledem k obtížnosti jejich získávání jsou však neuvěřitelně drahé. Kůže mečoroha je ještě pevnější než dračí kůže a odpuzuje většinu kouzel.


Měsíčník

Měsíčník (Mooncalf) je nesmírně plachý tvor, který ze svého doupěte vylézá pouze za úplňku. Má hladké světlešedé tělo, kulaté vypoulené oči na temeni hlavy a čtyři pavoukovité nohy s obrovskými plochými chodidly. Ve světle měsíce provozují měsíčníci v opuštěných oblastech na zadních nohou složité tance, které jsou údajně předehrou k páření (a často po sobě zanechávají v obilných polích komplikované geometrické vzory, které jsou pro mudly obrovskou záhadou).
Pozorování měsíčníků při tanci za svitu měsíce je fascinující a často výnosnou zkušeností, protože sebere-li se jejich stříbrný trus před východem slunce a pohnojí-li se jim záhony s kouzelnými bylinami a květinami, začnou tyto rostliny velice rychle růst a získají neobyčejnou sílu. Měsíčníci jsou rozšířeni po celém světě.


Mizenka

Mizenka (Tebo) je popelavě zbarvené prase bradavičnaté, které se vyskytuje v Kongu a v Zairu. Ovládá umění neviditelnosti, takže je obtížné se jí vyhnout nebo ji chytit, a je velice nebezpečná. Kůže mizenky je mezi kouzelníky velice ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů.


Mořský had

Mořští hadi (Sea Serpent) se nacházejí v Atlantském oceánu a Tichém oceánu i ve Středozemním moři. Jejich vzhled je sice hrozivý, navzdory výpovědím hysterických mudlů líčících jejich zuřivé chování však není známo, že by některý z nich někdy zabil člověka. Mořský had dorůstá délky až sta stop; má koňskou hlavu a dlouhé hadovité tělo, které se ve smyčkách vynořuje z moře.


Mozkomor

Tyto bytosti "zamořují svou přítomností nejtemnější a nejšpinavější skrýše, libují si v rozkladu a zoufalství, ze vzduchu kolem sebe vysávají mír, naději a štěstí. Dokonce i mudlové cítí jejich přítomnost, přestože je nejsou schopni vidět. Dostaneš-li se k některému příliš blízko, vysaje z tebe každý příjemný pocit, každou šťastnou vzpomínku." Mozkomorové jsou tvorové celí zahalení v plášti s kápí, kteří slouží jako stráže v kouzelnickém vězení Azkaban. Mají obličeje bez očí a jejich kůže vypadá jako v rozkladu, pohybují se zvláštním způsobem, jako kdyby pluli několik centimetrů nad zemí. V jejich přítomnosti jakoby pohasínala světla a lidem se v mysli přehrávají nejstrašnější okamžiky jejich života. Ministerstvo kouzel využívá mozkomory někdy také k výkonu "trestu smrti", ačkoli nejde o skutečnou smrt těla. Mozkomorové totiž mohou z lidí doslova vysát jejich duši, říká se tomu mozkomorův polibek. Jsou to jediné chvíle, kdy mozkomor sundává svou kápi.
Mozkomorové jsou tvorové v jádru zlí, někteří kouzelníci (např. Albus Brumbál) se domnívají, že svěřit jim strážení Azkabanu bylo velice nerozumné. Snadno by se totiž dali zlákat na stranu zlých kouzelníků, díky nimž by mohli lidi neomezeně využívat.
Jediný způsob, jak se proti mozkomorům bránit, je pomocí Patronova zaklínadla.

Nundu

Nundu (Nundu) je východoafrické zvíře, které je možná nejnebezpečnější šelmou světa. Je to gigantický leopard, který se navzdory své velikosti pohybuje tiše a jeho dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud nikdy ho nedokázalo zneškodnit méně než sto spolupracujících zkušených kouzelníků.


Obroun

Obroun (Re'em) je neobyčejně vzácný gigantický tur se zlatou srstí, který se vyskytuje v neobydlené divočině Severní Ameriky i Dálného východu. Krev obrouna propůjčí tomu, kdo ji vypije, obrovskou sílu. Potíže spojené s jejím získáváním však znamenají, že její zásoby jsou zanedbatelné a jen zřídkakdy se nabízejí na volném trhu.


Ohňový krab

Ohňový krab (Fire Crab) se navzdory svému jménu silně podobá velké želvě s bohatě dekorativním krunýřem. Ne jeho rodných ostrovech Fidži byl dlouhý úsek pobřežní pláže přeměněn v rezervaci na jeho ochranu, a to nejen před mudly, které by mohl zlákat jeho vzácný krunýř, ale i před bezohlednými kouzelníky, kteří těchto krunýřů užívají jako nesmírně ceněných kotlíků. Ohňový krab má však i vlastní obranný mechanismus; je-li ohrožen, vystřeluje ze zadečku ohnivé plameny. Ohňoví krabi se vyvážejí jako domácí zvířata, k jejich chovu je však nezbytné zvláštní povolení.

Okamie

Okamie (Occamy) se vyskytuje na dálném východě a v Indii. Je to dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem, dorůstající délky až patnácti stop. Živí se především krysami a ptáky, jsou však známy i případy, kdy unesla opici. Okamie je agresivní vůči každému, kdo se k ní přiblíží, zejména bráni-li svá vejce, jejichž skořápky jsou z nejčistšího a nejjemnějšího stříbra.

Okřídlený kůň

Okřídlení koně (Winged Horse) existují po celém světě. Vyskytují se v mnoha různých plemenech, k nimž patří abraxaské (velice silný obří plavák), aethonské (kaštanový hnědák, oblíbený v Británii a Irsku), granijské (šedý a obzvlášť rychlý) a vzácné thestralské (vraník nadaný schopností neviditelnosti, o němž jsou mnozí kouzelníci přesvědčeni, že nosí smůlu). Stejně jako v případě hipogryfa je majitel okřídleného koně povinen ho v pravidelných intervalech začarovat zastíracím kouzlem.


Pastelníček

Pastelníček je africký pták s neobvykle křiklavě barevným opeřením; pastelníčci mohou být oranžoví, růžoví, citrónově zelení nebo žlutí. Odedávna slouží jako zdroj ozdobných písařských brků a kromě toho kladou i zářivě vzorovaná vajíčka. Zpěv pastelníčka je zpočátku příjemný, po nějaké době však dohání posluchače k šílenství; pastelníčci se proto prodávají začarovaní umlčovacím kouzlem, které je třeba každý měsíc obnovovat. Majitelé pastelníčků potřebují k jejich chovu povolení, protože tito ptáci vyžadují zodpovědné zacházení.

Pětinoh

Pětinoh (Quintaped) je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která si obzvlášť libuje v lidském mase. Jeho nízko visící tělo je pokryté hustými rudohnědými chlupy a stejně chlupatých je i jeho pět nohou zakončených koňskými kopyty. Pětinoh žije na ostrově Drear nedaleko nejsevernějšího výběžku Skotska. Drear byl z tohoto důvodu změněn v nezakreslitelné terárium.
Legendy praví, že na ostrově Drear kdysi žili dvě kouzelnické rodiny, McClivertovi a MacBoonovi. Kouzelnický souboj, V němž se v opilosti utkali Dugald, náčelník klanu McClivertů a Quintus, náčelník klanu McBoonů, skončil údajně Dugaldovou smrtí. Vypráví se, že tlupa pomstychtivých McClivertů pak jedné noci obklíčila sídlo MacBoonových a všechny příslušníky jejich klanu proměnila v nestvůrné pětinohé tvory. McClivertové si až příliš pozdě uvědomili, že proměnění MacBoonové jsou v této podobě nesrovnatelně nebezpečnější (MacBoonovi byli pověstní jako velcí kouzelničtí nešikové). Navíc se MacBoonové postavili na odpor všem pokusům vrátit jim zpět lidskou podobu. Obludy do posledního vyvraždily všechny McCliverty, takže na ostrově nezůstal jediný člověk. Teprve tehdy nestvůrným MacBoonům došlo, že nezbyl naživu nikdo, kdo by uměl zacházet s kouzelnou hůlkou, jsou nuceni zůstat ve své současné podobě na věčné časy.
Nikdy už se nedozvíme, zda tento příběh je nebo není pravdivý. Jisté je jen to, že nepřežili žádní McClivertové ani MacBoonové, kteří by nám prozradili, co se s jejich předky stalo. Pětinohové neumějí mluvit a zarputile se vzpírají všem snahám odboru pro dohled nad kouzelnými tvory některý exemplář chytit a pokusit se o zrušení jeho přeměny, takže musíme předpokládat, že jsou-li skutečně chlupatí MacBoonové, jak napovídá jejich přezdívka, jsou spokojeni s tím, že zbytek svých dnů prožijí jako zvířata.

Pogrebin

Pogrebin je sotva stopu vysoký ruský démon s chlupatým tělem, ale holou a přerostlou šedivou hlavou. Přikrčený je jako lesklý kulatý kámen. Přitahují jej lidé a pokud je mu dovoleno sledovat svou oběť příliš dlouho, zmocní se jeho kořisti absolutní beznaděj a zoufalství. Jakmile padne na kolena a rozpláče se, démon se na ni vrhne a pokusí se ji pozřít. Dá se odehnat jednoduchými zaklínadly, ale stejně účinné je jej prostě nakopnout!

Polovid

Polovid (Demiguise). Tvor žijící na Dálném východě, ale je jen stěží objevitelný, neboť v případě vlastního ohrožení se umí učinit neviditelným - vidí jej pouze kouzelníci k jeho lovu kvalifikovaní. Polovid je mírumilovné býložravé zvíře, vzhledem připomíná elegantní opici s velmi dlouhou, hedvábně stříbřitou srstí. Jejich kožešina je nesmírně ceněná, protože z jejich srsti se tkají neviditelné pláště.


Popelec

Popelec (Ashwinder) vzniká z kouzelného ohně *, kterému je dovoleno dlouho a nekontrolovaně hořet. Je to tenký světlešedý hádek se zářivě rudýma očima, který se zrodí z řeřavých uhlíků ohně a odplazí se do stínů obydlí, kde hoří tento oheň - zůstává po něm popelem posypaná stopa. Žije pouze jednu hodinu, ale za tuto dobu vyhledá temné a neobydlené místo, kde naklade jasně červená a intenzivně žhnoucí vejce. Nejsou-li včas nalezena a zmrazena kouzlem, obydlí podpálí. Zmrazená vejce jsou nesmírně ceněná jako přísada do nápoje lásky nebo snězená, jsou lékem proti zimnici.
* Kouzelný oheň - jakýkoliv oheň, do něhož byla přidána kouzelná substance (např. Letax)


Ramora

Ramora. Stříbrná ryba Indického oceánu se silnými kouzelnými schopnostmi. Dokáže ukotvit lodě a je strážným andělem námořníků. Je chráněna mnoha zákony před kouzelnickými pytláky, neboť je tvorem, jehož schopnosti jsou ceněny.


Rarach

Nejčastějším místem výskytu je anglický Cornwall. Rarachové jsou kovově modří, až 25 cm vysocí a velice nezbední. Přestože nemají křídla, umějí létat. Dorozumívají se pisklavým švitořením, které je srozumitelné jen jiným rarachům. Rodí živá mláďata.


Rotulice

Rotulice (Billywig) je hmyz s domovem v Austrálii, centimetr a půl dlouhá, jasně safírově modrá a létá tak rychle, že mudlové si jí nevšimnou a i kouzelníci obvykle až po štípnutí.Toto způsobuje závratě a následně levitaci. Křídla jí vyrůstají z temene hlavy a otáčejí se tak rychle, že celá rotuje. Žihadlo má na spodní části těla. Sušená žihadla se používají pro přípravu několika lektvarů a jsou (pravděpodobně) jednou z ingrediencí cukroví šumivé bzučivky.


Runovec

Runovec (Runespoor) prapůvodně žil v zemičce Burkina Faso v Africe. Tříhlavý, jasně oranžový had s černými pruhy je asi 2 metry dlouhý a velmi nápadný. Proto lesy které obývá jsou nezakreslitelné. Sám o sobě není nijak agresivní a byl chován jako domácí miláček. Levá hlava (had proti vám) plánuje, prostřední je snílkem, pravá je kritikem a počínání obou hlav hodnotí nepřetržitým podrážděným sykotem. Zuby pravé hlavy jsou neobyčejně jedovaté. Málokdy se dožije vysokého věku, protože hlavy mají sklon na sebe útočit a velmi často chybí pravá hlava - to když zbylé se spolčí a ukousnou ji. Jediný známý tvor, který svá vejce vyvrhuje ústy. Ceněná surovina lektvarů duševní svěžesti.

Salamandr

Salamandr (Salamander). Drobná ještěrka žijící v ohni a živící se plameny. Je jasně bílý, ale podle teploty ohně i modrý nebo rudý. Mimo oheň přežijí asi 6 hodin, jsou-li pravidelně krmeni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, ze kterého vzešli. Jeho krev má skvělé léčebné a rekonvalescenční účinky.


Sfinga

Sfinga (Sfinx). Egyptská má lidskou hlavu na lvím těle a již více než tisíc let ji kouzelníci využívají k hlídání cenností a tajných úkrytů. Je velmi inteligentní a vyžívá se v hádankách a hlavolamech, ale opravdu nebezpečná je jen tehdy, kdy je ohroženo to, co hlídá.

Smrtiplášť

Smrtipášť (Lefthifold) - známý jako živoucí rubáš - se naštěstí vyskytuje jen velmi vzácně v pásmu tropického klimatu. Je podobný centimetr a půl tlustému plášti (tlustější jen v případě, že přednedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Svou oběť obalí a zadusí - zastaví je jen Patronovo zaklínadlo, ale jelikož obvykle napadá spící, mají jen zřídka možnost zaklínadlo úspěšně použít. Nezbude ani stopa po oběti, ani po o něco tlustším plášti, který opět proklouzne do temnoty.

Svrček

Scvrček (Moke) je stříbrozelená ještěrka délky asi 30 palců žijící v Británii a Irsku. Dokáže se podle libosti scvrknout a tak ji mudlové ještě nezaznamenali. Její kůže je ceněná surovina pro výrobu měšců a peněženek, neboť v přítomnosti cizího člověka se smrští a jsou jen těžko k nalezení.

Šotek

Šotek (Imp). Šotci žijí pouze v Británii a Irsku a často jsou zaměňováni s rarachy - neumějí však létat a jsou tmavohnědí až černí. Společný je jim ale groteskní smysl pro humor. Libují si ve vlhkém a bažinatém terénu a mláďata se líhnou plně zformovaná, asi 3 palce dlouhá.

Tlustobřich

Tlustobřich (Diricawl). Pochází z Mauricia - buclatý nelétavý pták a načechraným peřím je schopen před nebezpečím zmizet a opět se zjevit jinde (jako Fénix). Mudlové si jeho existence byli vědomi a nazývali jej dodo. A díky jeho schopnosti mizet jsou přesvědčeni, že jej vyhubili.


Tlustočerv

Tlustočerv (Flobberworm) je silný hnědý červ až 30 cm dlouhý, který se prakticky nepohybuje. Žije ve vlhkých příkopech a je naprosto nezajímavý.

Troll

Troll je hrůzostrašné, ale hloupé stvoření až tři a půl metru vysoké a vážící víc než tunu, často se chová agresivně a nepředvídatelně. Pocházejí ze Skandinávie, ale dnes žijí v Británii, Irsku i jiných oblastech severní Evropy.
Známe tři druh trollů:

• Horský je světlešedý s holou hlavou
• Lesní je světlezelený a někdy s zelenými či hnědými vlasy
• Říční je načervenalý s krátkými rohy a občas chlupatý
Největší a nejnebezpečnější je horský. Živí se syrovým masem a nejsou vybíraví - berou jak divou zvěř, tak lidi.

Trpaslík

Trpaslík (Gnome) je běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Dorůstá 30 cm, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé, kostnaté nohy. Zbavíte se jich buď dlaždičounem nebo je roztočíte ve vzduchu, až se mu zamotá hlava a pak jej přehodíte co nejdál přes zeď.

Třaskavec

Třaskavec (Erumpent) je velké šedé africké zvířátko , obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až 1 tuna a z dálky je možno si jej splést s nosorožcem. Tlustá kůže odpuzuje většinu kouzel. Rodí vždy jen jedno mládě. Obvykle není útočný, ale je-li vyprovokován, následky jsou katastrofální - roh prorazí COKOLIV a tekutina, kterou z rohu vylučuje, je velice výbušná.
Populace není početná, protože samci se v období páření často vyhazují do vzduchu. Rohy, ocasy a výbušná kapalina se užívají k přípravě lektvarů - patří mezi obchodovatelné zboží skupiny B - nebezpečné a podléhající přísné kontrole

Tůňodav

Tůňodav (Kappa) je japonský vodní démon mělkých tůní a řek. Vypadá jako opice s šupinami a pod temenem má dutinu, v níž nosí vodu. Živí se lidskou krví, ale hodí-li se mu okurka s vaším vyřezaným jménem, pak vám neublíží. Pokud ji s sebou nemáte, je nutno jej lstí donutit se sehnout, až mu z dutiny vyteče všechna voda, to ho připraví o všechnu sílu.


Víla

Víla (Fairy). Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí, která jsou využívána kouzelníky především k dekoraci. Žije v lesích na pasekách a je vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců (např. auguroni..), má hašteřivou povahu, ale protože je velmi marnivá, zkrotne, má-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit !!! Rozmnožuje se kladením vajec.


Vlkodlak

Vlkodlak (Werewolf) se vyskytuje po celém světě a lidé se ve vlkodlaky mění pouze, pokud je pokouše. Dosud není znám účinný lék, třeba že v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou.

Vodní lid

Vodní lidé (Merpeople). Také jezerní lidé, sirény či mořské panny. Jsou rozšíření po celém světě, přestože vzhledem se hodně liší. Mají vlastní jazyk a přesto stejně jako kentauři odmítli statut osob a na vlastní žádost jsou klasifikováni jako zvířata. Nejstarší v dějinách zaznamenaní byli známí jako sirény v Řecku a v teplejších vodách překrásné mořské panny, které se často objevují i v mudlovské literatuře. Skotské a Irské již tak krásné nejsou.

Všudylezka

Všudylezka (Chizpurfle). Drobní cizopasníci - jako drobný krab s velkými tesáky. Přitahují je kouzla a usadí se v peří nebo kožešině tvorů jako hafoňové nebo auguroni. V kouzelnických obydlích napadají kouzelné předměty a postupně se prokoušou až k magickému jádru nebo v kotlících polykají zbytky lektvarů - zvláště tyto se likvidují obtížně (záleží na lektvaru co pozřely), jinak jsou snadno zničitelné jakýmkoliv prodávaným značkovým lektvarem.


Yetti

Yetti (Yeti) pochází z Tibetu a je považován za příbuzného trollů. Ale ještě nikdo se nedostal tak blízko, aby mohl provést odborné testy.

Zlatonoska

Zlatonoska (Snidget) má toto označení, protože její zajetí nebo zranění se přísně trestá!! Je to neobyčejně vzácný a chráněný ptačí druh. Je dokonale kulatá s velmi tenkým dlouhým zobákem, očima lesklýma a barvou podobnýma rubínům. Je dokonalý a neobyčejně rychlý letec. Její pírka a oči jsou tak ceněným artiklem, až byla málem vyhubena. Jedním z významných faktorů záchrany bylo i její nahrazení Zlatonkou ve famfrpálu.

Zmíráček

Zmíráček (Jobberknoll) je malý modře skvrnitý ptáček, který se živí drobným hmyzem severní Evropy a Severní Ameriky. Nevydá jediný zvuk až do okamžiku své smrti, kdy vyrazí táhlý skřek složený ze všech zvuků, jaké kdy slyšel, zopakované pozpátku. Pírka zmíráčka se užívají k přípravě veritasér a paměťových lektvarů.

Ospravidlnenky

20. listopadu 2010 v 12:42 | Amy Ametist

Sem píšte ospravedlnenky

do komentárov - profesori aj študenti.

Tam napíš:

  1. meno
  2. kolaj
  3. trieda (1.2.3......atd.)
  4. dvôvod



Dejiny čar a kúziel

20. listopadu 2010 v 12:36 | Amy Ametist

Předmět: Dějiny čar a kouzel
Profesorka: Amy Ametist
Email na úkoly - magicschool@centrum.sk

Vstúpiť






Kniha 1. ročník



1. kapitola

Školu založili čtyři kouzelníci - Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Zmojozel si nepřál mít na škole děti mudlů. Ostatní s ním nesouhlasili a proto začali spory...

2. kapitola

Bájný amulet "Narika" je podle pověsti představitel zlých sil! Pokud se kámen zničí. Padne pán zla. Amulet kdysi stvořili v pekle. Později do děj dal pán zla svůj život. Je ve hvězdách jestli je to pravda.

3. kapitola

Zhruba před 200 lety hrozil Bradavické škole zánik. Otevřela se nová škola - Blýskavice - která se po bradavicích dosti opičila. Měla podobný hrad, podobné zvyky, prostě všechno podobné. Škola dávala lákavé nabídky a proto přilákala více studentů. Někteří dokonce i z bradavic přešli na tamtu školu. Když začal školní rok, studenti zjistili, že všechno byli jen lži. Můseli ve škole jeden ročník přetrpět a potom se mohli vrátit do Bradavic, nebo jiných kouzelnických škol.
Zajímavost: Bradavice nebyla jadiná škola které hrozil zánik, všechny kouzelnické školy posedla krize o studeny a dokonce i profesory!
Blýskavice po jednom roku ztratili všechny profesory a srudenty, proto museli školu zavřít!

Obrana proti čiernej mágii

20. listopadu 2010 v 12:35 | Amy Ametist
Předmět - Obrana proti černé magii
Profesorka -Amy Ametist
Email na úkoly - magicschool@centrum.sk

Vstúpiť



Toto je kniha pre

1.ročník


1. kapitola

V první kapitole probereme základní bojová kouzla. Bez těchto tří kouzel v boji nemáte šnaci. Pokud se naučíte i nějaké jiné, máte výhodu! Samozřejmě, že pokud budete umět jeno tyto tři, se nemůžete ubránit, ale je to základ. Je to jako kdyby jste chtěli umět dělit a neuměli jste čísla!
Protego: Pokud na vás někdo sešle kletbu, tak tímto se nejlépe ubráníte. Kledbu, totiž odrazíte a tak vám nějak nemůže ublížit!
Exspelijarmus: Tímto kouzel odzbrojíte soupeře! Odrazí to věc, která vás ohrožuje!
Mdloby na tebe: Jestli toto kouzlo provedete zprávně, omráčíte soupeře! Je to velmi užitečné kouzlo...

2. kapitola

Už jste se naučili základní kouzla... teď je čas na pokročilejší! Hodně štěstí při učení!
Rictusempra: Toto je lehtací kouzlo. Používá se na živé objekty.
Levicorpus: Na krátkou dobu vzdvyhne protivníka do vzduchu (hlavou dolů).
Petrificus Totalus: Toto kouzlo znehybní soupeře.

3. kapitola

Kdo je to pán zla? Nejzlejší kouzelník všech dob. Má armádu - nazívají se smrtijedi. Poznávají se podle tetování na ruce. Ten kdo se stal jednou smrtijedem, je smrtijedem na vždy. Pán zla zabil velkou spoustu lidí. Jméno pána zla se nevyslovuje. Když o něm mluvíte řeknete "Ty víš kdo", nebo "Pán zla". Zde však jméno musíme napsat. Jmenuje se Lord Voldemort. Když byl malý, studoval v Bradavicích. Jeho pravé jméno není známo. Na Voldemorta se přejmenoval až v dospělosti.

Kúzelné formule

20. listopadu 2010 v 12:20 | Amy Ametist
Předmět - Kouzelné formule
Profesorka - Amy Ametist / Alice Shedowsong
Email na úkoly - magicschool@centrum.sk

Chat


Kniha 1.ročník

1. kapitola

Důležité kouzlo je Wingardium Leviosa. Původ není přesně znám. Povídá se však, že toto kouzlo pomáhala nekterým kouzenickým kmenům ve zvedání těžkých kamenů, ze kterých si stavěli příbytky. Toto kouzlo objevil náčelník jednoho amerického kmene.

2. kapitola

Zde máte další velmi důležitá kouzla:
Accio: Tímto kouzlem si ,přivoláte nějaký předmět.
Depulso: Tímto kouzlem odtlašíte (odrazíte) předmět.
Reparo: Tímto kouzlem opravíte předmět.
Reducto: Tímto kouzlem rozbijete předmět.
Incendio: Tímto kouzlem vyčarujete oheň

3. kapitola

Kouzlem Aqua menty vyčarujeme vodu!

Prihlásenie

18. listopadu 2010 v 18:45 | Amy Ametist

Prihlasuje sa cez kometár takto:

  • meno
  • kolaj
  • trieda
  • predmety
  • chceš študovať nástenkou alebo online?

Povinné:Obrana proti čiernej mágii
Lektvary
Kúzelné formule
Starostlivosť o kúzelné tvory
Dejiny čár a kúziel
Nepovinné:Lektvary


  • kontrolná otázka:
Videl/a (čítal/a...) si Herryho Poterra 6

Ošetrovňa

18. listopadu 2010 v 18:40 | Amy Ametist

Chat


Veľká sieň

18. listopadu 2010 v 18:21 | Amy Ametist

Les

18. listopadu 2010 v 18:21

Chat


Čierne jazero

18. listopadu 2010 v 18:19 | Amy Ametist

Nové (úplne) FÓRUM!

18. listopadu 2010 v 17:52 | Amy Ametist

Tu je naše fórum- potrebná registrácia

Fórum TU


Zborovňa

18. listopadu 2010 v 17:48 | Amy Ametist

Milý profesory konečne miesto pre Váš oddych!



Vstúpiť

Prístup na heslo. Pokiaľ profesor neobdržal heslo nech napíše  TU


Vybavovačky

18. listopadu 2010 v 17:24 | Amy Ametist
Ahoj tu je riaditeľňa.
Vojdeš do večšej miestnosti s obrazmi a kreslami.
Uvidíš dve riadiťeľky:
Amy Ametist
Alice Shedowsong
Opýrtaš sa ich a ony ti povedia píš na mail:

MAIL 

skola.kuziel@centrum.sk



Alebo do online pracovňe:


Chat


Dotazy a odkazy daj nám sem:

Návštěvní kniha

Usmeješ sa pozdravíš riadiťelky,obrazy a vykĺzneš na kolaj....